Divadlo v Dlouhé

Základním rysem inscenační práce Divadla v Dlouhé je záměrná žánrová a stylová pestrost. Tomu odpovídá i dramaturgie, orientující se především na tituly méně známé, dosud v Čechách neuvedené a neověřené. Domácí i hostující režiséři přitom často využívají muzikantského, pěveckého a pohybového potenciálu herců, výtvarné a hudební metafory, bohatých světelných a audiovizuálních prostředků. Tím vším se Divadlo v Dlouhé ve spektru českých divadel vymezilo jako divadlo, které překračuje činohru směrem k alternativnímu, hudebnímu, loutkovému či kabaretnímu žánru. Dalším specifickým rysem Divadla v Dlouhé je kontaktnost jeho představení a kolektivní herecká souhra. Živá rezonance s publikem je dosahována mj. vysokým stupněm energie, kterou do každého představení vnášejí všechny jevištní složky, herci počínaje. I když v uplynulých letech vyrostla v divadle řada skutečných hereckých osobností, či dokonce hvězd, je to právě společná energie a kolektivní duch, které sem přitahují diváky. Divadlo v Dlouhé se pravidelně věnuje také dětským a mladým divákům, pro něž vedle běžných představení pořádá dva festivaly (Dítě v Dlouhé a 13+). Pod hlavičkou Divadla v Dlouhé působí také Klub mladých diváků, který zprostředkovává návštěvu divadla žákům a studentům škol. Nejen mladým divákům je určena řada doprovodných programů (lektorské úvody, debaty s tvůrci, prohlídky zákulisí, tvůrčí dílny aj.) Divadlo působí v památkově chráněném objektu z roku 1929, ale svým divákům poskytuje veškerý komfort včetně klimatizace a bezbariérového přístupu. Hraje se ve velkém sále pro více než 400 diváků i v komorním foyer. Divadlo v Dlouhé vzniklo v roce 1996 spojením dvou hereckých skupin, které přišly s režisérkou Hanou Burešovou a dramaturgem Štěpánem Otčenáškem a s režisérem Janem Bornou. Vedle domácích režisérů v divadle v průběhu jeho pětadvacetileté historie opakovaně pracovaly přední osobnosti české režie (J. A. Pitínský, J. Nebeský, J. Mikulášek, M. Františák, tandem SKUTR ad.).